Představa, že by se malebná jihočeská krajina u Hůrek obohatila o ještě monumentálnější horu cizího odpadu, zřejmě v kancelářích odpadového giganta FCC vypadala jako skvělý rozvojový plán. Zdvojnásobení kapacity skládky bylo prezentováno téměř jako sousedská výpomoc, u které se nezapomnělo připomenout ani lákadlo v podobě možného odpuštění poplatků za popelnice. Jenže lidé v okolních osadách mají o vůni domova přece jen trochu jiné představy než korporátní tabulky.
Obyvatelé Hůrek i dalších místních částí, kde žije zhruba čtvrtina ze všech 4 700 obyvatel Lišovska, totiž dobře vědí, co provoz skládky obnáší v praxi. Neustálý zápach linoucí se podle směru větru a igelitové tašky poletující po polích nejsou zrovna artikl, který by si člověk dobrovolně objednal ve dvojnásobném množství. Místo tichého souhlasu s vozením smetí z širokého okolí se tak zvedla vlna nevole a vznikly petice, které daly jasně najevo, že venkov není jen bezedná jáma na cizí odpad.
Do sporu se muselo vložit i samotné město a celá kauza se táhla měsíce přes posuzování vlivů na životní prostředí až k justičním instancím. Ukázalo se, že když se místní semknou a nenechají se opít sliby o levnějším svozu, má občanský hlas překvapivou váhu. Když pak v červnu 2026 Nejvyšší správní soud definitivně smetl kasační stížnost provozovatele ze stolu, spadl obyvatelům Hůrek i celého Lišovska ze srdce pořádný balvan.
Příběh skládky u Hůrek zůstává varováním pro každého, kdo by si chtěl lišovské periferie plést se snadnou kořistí. Zastupitelé i občané tentokrát táhli za jeden provaz a ukázali, že čistý vzduch a zachování rázu krajiny mají větší hodnotu než jakákoliv sleva na popelnicích.
Tento text je satirickým komentářem vycházejícím z veřejně dostupných informací o sporech kolem kapacity skládky v Lišově a rozhodnutí správních soudů. Jakákoli podobnost s reálnými odpadovými horami je čistě ekologická.