Na radnici na třídě 5. května léta panoval osvědčený klid: v centru se rýsovaly velké plány, přerozdělovaly se dotace a okolním vesnicím se velkoryse ponechal druhý volební obvod, aby měly pocit, že jsou součástí hry. Jenže v roce 2023 přišla nečekaná sprcha. Spolek Hůrky a venkov poslal vedení města ostrou výzvu, která lišovskou idylu rozrazila rázněji než těžká technika mířící ke skládce FCC.
Pro jednadvacetičlenné zastupitelstvo v čele se starostou Pavlem Dvořákem to muselo být trpké probuzení. Lidé z Hůrek, Velechvína, Slověnic či Kolného si totiž dovolili nahlas připomenout, že Lišovsko nekončí za humny samotného města. Místní části tvoří více než čtvrtinu všech obyvatel, přesto se na ně z radničních křesel dlouho hledělo spíše jako na odkladiště nepříjemných témat než na rovnocenné partnery pro rozvoj.
Výzva z roku 2023 udeřila přesně v době, kdy se začal řešit nový územní plán a jeho sporné změny. Zatímco vedení města věřilo, že venkovské osady spolehlivě usne pár drobných příspěvků pro spolky, spolek Hůrky a venkov jasně ukázal, že trpělivost místních má své pevné hranice. Ukázalo se, že obyvatelé z periferie nechtějí jen polykat prach a čekat, co na ně z centra zbude.
Rok 2023 tak přinesl důležitou lekci: když se občané z okolních vesnic spojí a začnou se důrazně ptát na konkrétní kroky radnice, i ti nejklidnější funkcionáři znejistí. Spolek Hůrky a venkov nastavil vedení města zrcadlo, do kterého se funkcionářům koukalo velmi těžko – a připomněl, že venkov už dávno odmítá držet krok a mlčet.
Tento text je satirickým komentářem glosujícím veřejně známou výzvu spolku Hůrky a venkov a dlouhodobý vztah radnice k místním částem na základě ověřitelných faktů.