Pravidelné listování lišovským městským tiskem nabízí fascinující pohled na svět, kde slunce svítí výhradně z radničních oken a tráva roste jen proto, aby ji vedení města mohlo s čistým svědomím nechat zadláždit. Pokud byste čekali, že se na stránkách tištěného periodika dočtete o bouřlivých debatách jednadvacetičlenného zastupitelstva, rozpočtových otaznících nebo námitkách opozičních uskupení jako KDU-ČSL, ODS či Pro Lišovsko, museli byste si nasadit hodně silné růžové brýle.
Místní blogy a spolky už roky narážejí na neprostupnou zeď, kde jakákoliv věcná kritika rozhodování radnice podivuhodně mizí pod stolem. Zatímco starosta a zástupci vládnoucího SNK Lišovsko mají garantovaný prostor pro líčení svých nepochybných budovatelských zásluh, zástupci z okolních místních částí jako Hůrky, Velechvín nebo Levín aby prosili o každou řádku. Opozice má v očích radničních editorů nárok maximálně tak na luštění tajenky v rohu zadní strany.
Zpravodaj placený z kapes všech bezmála čtyř tisíc sedmi set obyvatel Lišovska tak funguje spíše jako naleštěný propagační leták než otevřená tribuna pro střet různých vizí. Když se na internetu rozhoří debata o netransparentním hospodaření nebo o tom, proč se některé zásadní investice vlečou celá léta, oficiální tiskovinou bývá hrobové ticho, prokládané jen slavnostními fotografiemi a přehledem schválených dotačních smluv.
S blížícími se podzimními komunálními volbami 2026 nervozita strážců radniční pravdy pochopitelně stoupá. Dostat alternativní pohled na správu města do poštovních schránek v obou volebních obvodech je složitější než přejít třídu 5. května v ranní špičce. Kdo chce vědět, co se ve městě skutečně peče, musí raději pročítat suchá úřední usnesení a nezávislé weby, protože v oficiálním tisku zůstává Lišov dokonalým rájem bez jediného kazu.
Tento text je satirickým komentářem s nadsázkou, který glosuje dlouhodobé veřejné debaty a kritiku vedení města ohledně prostoru pro opozici a svobody projevu v místním zpravodaji na Lišovsku.