V Lišově se komunální aritmetika učí rychle. Z celkových 4 700 obyvatel jich zhruba třináct set nebydlí kolem kostela svatého Václava, ale v osadách jako Levín, Kolný, Slověnice nebo Miletín. Právě kvůli nim se do jednadvacetičlenného zastupitelstva volí ve dvou obvodech. V teorii jde o způsob, jak zajistit venkovu hlas, v praxi se však v místních částech spíš každoročně napjatě čeká, jestli z městské kasy zbude na víc než na posekání pangejtu před hasičárnou.
Zatímco úřední deska hlásí velkolepé vize externích architektů a povolení na dláždění náměstí Míru, místní části se učí skromnosti. Když se na webu města objeví rozhodnutí k projektu Rekonstrukce a rozvoj areálu Velechvín, v ostatních osadách mohou jen tiše doufat, že někdy přijde řada i na jejich chybějící chodníky a bezpečnější cesty. Pěší pohyb podél silnic v okolních vesnicích totiž často vyžaduje reflexní vestu a pořádnou dávku štěstí.
Není divu, že spolek Hůrky a venkov posílal v minulosti vedení města ostrou výzvu ohledně přístupu k osadám. Dotace pro sbory dobrovolných hasičů z Miletína sice potěší spolkový život, ale pevnou infrastrukturu nenahradí. Skutečně velkorysé investice se tradičně drží blíže centru, zatímco čtvrtina obyvatel Lišovska si na cestách mezi poli musí vystačit s pevnou obuví.
S blížícími se podzimními volbami 2026, do kterých míří 141 kandidátů ze sedmi uskupení, se však na vesnice opět vzpomene. Všichni budou v druhém volebním obvodu horlivě vysvětlovat, jak moc jim na osadách záleží. Jakmile se ale spočítají hlasy a rozdělí mandáty, priority se spolehlivě vrátí k velkým projektům na hlavní lišovské adrese.
Tento text je satirickým komentářem glosujícím investiční priority a vztah mezi centrem Lišova a jeho místními částmi na základě veřejně dostupných informací a dokumentů města.