Zatímco sociální výdaje sanují dobročinné organizace, na dotační poradce finance jsou. Rada města svěřila administraci projektu Novostavba školní tělocvičny na p. č. 707 českobudějovické firmě G-PROJECT, s. r. o., aby zkusila získat peníze z Národní sportovní agentury. Když pak zastupitelstvo dne 15. června 2026 usnesením č. 23/2026 schválilo přijetí úvěru od Komerční banky, a. s., ve zveřejněném výpisu usnesení částka taktně chyběla a v rozpočtu na rok 2026 zůstala položka 8123 příjmu úvěru zcela bez čísla. Přitom ve střednědobém výhledu město operovalo s úvěrem do 100 milionů Kč na 15 let – starosta Pavel Dvořák však 17. června 2026 podepsal smlouvu rovnou na 140 milionů Kč se splácením rozloženým až do 30. června 2043. K dosavadnímu dluhu 20 382 554,13 Kč tak přibývá monumentální závazek na tělocvičnu (investice za 199 milionů Kč) a náměstí v celkovém balíku 269 milionů Kč vč. DPH (s dotačním očekáváním 118,167 milionu Kč).
Naprostou groteskou je pak porovnání dotačních priorit. Společnost SLUŽBY LIŠOV, s. r. o., kde je město jediným společníkem, spolykala v letech 2025 a 2026 příplatky přesahující 2,6 milionu Kč (z toho 666 666 Kč na splácení svého úvěru). Naproti tomu Historický spolek ve Slověnicích obdržel dle usnesení č. 22/2026 dotaci pouhé 4 000 Kč. A aby toho nebylo málo, na posledním zasedání 21. září 2026 musí zastupitelé řešit žádost tohoto spolku o změnu účelu dotace, aniž by pozvánka občanům prozradila, co se za čtyři tisíce vlastně dá změnit.
Přibližně 1 300 obyvatel žijících ve 12 místních částech, jako jsou Hůrky, Velechvín, Slověnice, Miletín či Kolný, tak přímo v peněženkách a veřejném prostoru vidí priority města: na smlouvu s ŘSD za 251 640 Kč bez DPH kvůli dlažbě na náměstí Míru peníze jsou, ale pro venkovský život zbývají jen symbolické kapesné a stamilionové úvěrové závazky.
Tento text je satirickým komentářem magazínu LIŠOFF vycházejícím výhradně z veřejně dostupných usnesení Zastupitelstva města Lišov, zápisů rady města, registru smluv a oficiálních dokumentů rozpočtu. Jakákoli podobnost mezi dotačními paradoxy vedení města a reálným mizením veřejných peněz v provozních záplatách je čistě logickým vyústěním úřední reality.