Volební inženýrství po lišovsku je vskutku fascinující disciplína. Rozdělení města na dva volební obvody mělo zajistit, aby místní části jako Hůrky, Velechvín, Slověnice, Miletín, Kolný nebo Levín neskončily na periferii zájmu. Idea je to vznešená: ať si centrum nerozdělí všech 21 křesel jen pro sebe. Jenže v reálu tento systém funguje spíše jako šidítko pro venkov, aby se nebouřil, zatímco o investicích a rozpočtu se dál rozhoduje u jednoho stolu na radnici.
V místních částech přitom žije zhruba 1 300 obyvatel z celkových přibližně 4 700 obyvatel Lišovska, tedy více než čtvrtina všech sousedů. Přesto když přijde na lámání chleba – ať už šlo o kauzu skládky v Hůrkách, nebo věčné čekání na novou tělocvičnu základní školy –, musejí místní zakládat spolky a sepisovat ostré výzvy, jako to předvedl spolek Hůrky a venkov, aby radní vůbec zpozorněli.
K nadcházejícím volbám v říjnu 2026 se do dvou obvodů zaregistrovalo úctyhodných 141 kandidátů na sedmi kandidátkách. Přitom v roce 2022 přišlo k urnám jen 1 725 voličů při účasti necelých padesát procent. V takto komorním prostředí stačí zavedeným hráčům z SNK Lišovsko či KDU-ČSL posbírat pár desítek rodinných a sousedských hlasů, aby si pojistili většinu, ať už do Miletína slíbí opravenou náves, nebo jen další výtisk městského zpravodaje.
Zastoupení venkova ve dvou obvodech tak v praxi připomíná spíše povinnou stafáž. Osadní výbory sice formálně existují, ale když dojde na schvalování rozpočtových opatření, většina v sále spolehlivě odhlasuje priority radniční koalice. Okolním vesnicím pak nezbývá než doufat, že se na ně dostane alespoň při rozdělování drobných dotací pro hasiče.
Tento text je satirickým komentářem vycházejícím z veřejně dostupných volebních a demografických dat města Lišov. Veškerá hodnocení komunální reprezentace a volebního systému představují novinářskou nadsázku.