Pokud si chcete spravit náladu a uvěřit, že na Lišovsku neexistuje jediný problém, stačí zalistovat radničním tiskem. Zatímco na webu a v debatách o rozpočtu to vře, v oficiálním tisku panuje idyla, za kterou by se nemuseli stydět ani autoři budovatelských románů. Všechny investice běží přesně podle plánu, i kdyby se nová tělocvična základní školy soutěžila po demolici nanovo dalších pět let.
Když se v roce 2024 rozhořela debata o svobodě projevu a obsahu městského zpravodaje, vedení města zřejmě usoudilo, že nejlepší ochranou občanů před stresem je pečlivé dávkování reality. Kritické dotazy na zakázky, rozpočtová kouzla nebo připomínky k tomu, proč se zeleň na Náměstí Míru musí zalít kamennou dlažbou, se do vyhrazeného prostoru prostě nevejdou. Místo je potřeba šetřit na slavnostní úvodníky a poděkování.
Pro nespokojené hlasy tak zbývá jen virtuální prostor a petice. Spolek Hůrky a venkov mohl v minulosti posílat ostré výzvy, zástupci opozice z KDU-ČSL, ODS či Pro Lišovsko mohou v jednadvacetičlenném zastupitelstvu kroutit hlavou, ale papír městského věstníku zůstává čistý a neposkvrněný pochybnostmi. Místní části jako Slověnice, Velechvín nebo Levín se tak z tiskoviny dozvědí hlavně to, jak skvěle je o ně z centra postaráno.
S blížícími se volbami v roce 2026 se z radničního periodika stává přímo přehlídka dokonalosti. O tom, že se Změna č. 11 územního plánu lepí za pochodu a kauza skládky v Hůrkách zaměstnala až Nejvyšší správní soud, se dočtete všude jinde, jen ne mezi řádky placenými z městské kasy. Pokud chcete vědět, jak město skutečně funguje, musíte holt číst to, co se do zpravodaje nevešlo.
Tento text je satirickým komentářem vycházejícím z veřejně dostupných informací a zápisů zastupitelstva. Autor si vyhrazuje právo na nadsázku nad lišovskou radniční publicistikou.