Když lišovská radnice v roce 2023 slavnostně uvedla v život zbrusu nový územní plán, naivní pozorovatel by čekal, že pravidla hry jsou konečně jasně daná. Jenže v Lišově platí staré známé pravidlo, že stabilita je dobrá leda tak pro nábytek, nikoli pro radniční mapy. Sotva dokument začal platit, už se rozjela velkolepá Změna č. 11, navíc s elegantním spolufinancováním z Ministerstva pro místní rozvoj.
Jedenadvacetičlenné zastupitelstvo, rozdělené do dvou volebních obvodů, aby se nezapomnělo na Hůrky, Kolný či Miletín, tak místo klidného rozvoje dostalo další kolo rýsování. Proč mít jeden pevný plán na desetiletí, když se do něj dá s pomocí státních dotací okamžitě sáhnout a začít přebarvovat zóny dřív, než si místní vůbec stihnou všimnout, co se vlastně schválilo?
Ve městě s bohatou truhlářskou historií se zkrátka neopracovává jen dřevo, ale především územní hranice. Vedení města pod taktovkou starosty Pavla Dvořáka ukazuje, že územní plán není žádná tesaná skála, nýbrž pružná hmota, která se dá upravovat podle aktuální dotační nálady a úředních potřeb.
Možná by stálo za to příště ušetřit za tisk a schvalovat lišovský územní plán rovnou na stíratelné magnetické tabuli. Zastupitelé ze všech klubů od SNK Lišovsko až po opozici by pak mohli parcelami a koridory posouvat přímo během zasedání, aniž by se musela každá čára složitě číslovat až do nekonečna.
Tento text je satirickým komentářem glosujícím přijetí nového územního plánu Lišova z roku 2023 a jeho následných úprav na základě veřejně dostupných dokumentů a zápisů.