Lišov se rád pyšní unikátním volebním systémem. Dvacet jedna zastupitelů se volí ve dvou obvodech, aby okrajové vesnice jako Hůrky, Velechvín, Levín nebo Kolný náhodou nepřišly zkrátka. V praxi to ale léta vypadá spíš tak, že osady mají své zástupce na papíře, zatímco pod zemí panuje pravěk. Z celkových 4 700 obyvatel Lišovska tak více než tisícovka lidí z okolních vsí dál napjatě sleduje, kam vlastně mizí městské investice.
Provoz vodohospodářské infrastruktury má v Lišově na starosti firma ČEVAK a.s., město řeší obnovu odvodňovacího zařízení kalů na čistírně odpadních vod, ale když dojde na otázku, kdy se konečně dočkají plnohodnotného napojení všechny místní části, na radnici zavládne ticho. Je to vlastně logické: nová žula na náměstí Míru nebo opravený sportovní areál se vyjímají na fotkách podstatně lépe než neviditelná trubka zakopaná v zemi.
Když se v minulosti spolek Hůrky a venkov ozval s ostrou výzvou vedení města ohledně přehlížení potřeb venkovských částí, bylo kolem toho spoustu řečí o prioritách. Priority se však v Lišově tradičně točí kolem velkých projektů v centru, zatímco lidé na okrajích řeší, kolik je bude stát další vývoz jímky a zda se v novém územním plánu vůbec počítá s rozvojem jejich ulic.
Starosta Pavel Dvořák i celé zastupitelstvo budou před podzimními volbami 2026 skládat účty. Slibovat rozvoj areálu ve Velechvíně nebo ladit Změnu č. 11 územního plánu je sice hezké cvičení z úředničiny, ale voliči z druhého obvodu by raději slyšeli jasný termín, kdy se jejich vesnice konečně propojí se zbytkem jednadvacátého století.
Tento text je satirickým komentářem glosujícím dlouhodobá témata komunální politiky, rozpočtové priority a veřejně dostupné podklady k infrastruktuře města Lišov s využitím autorské nadsázky.