V komunální ekonomice platí staré známé pravidlo: nic není zadarmo, kromě dobrých rad a odletujících igelitových pytlíků z Hůrek. Když firma FCC přišla s plánem na zdvojnásobení kapacity tamní skládky, rázem se otevřela lákavá debata. Média zmiňovala možnost, že by se občanům Lišova mohly vrátit poplatky za odpad. Kdo by nechtěl ušetřit pár stovek ročně výměnou za to, že si při větrání v obýváku spolehlivě zkontroluje směr větru od skládky?
Jenže obyvatelé Hůrek i dalších místních částí zjevně nepochopili kouzlo takto velkolepého obchodu a místo nadšeného tleskání sepsali petice a vyrazili do boje. Stížnosti na zápach a polétavý odpad nakonec doputovaly až k Nejvyššímu správnímu soudu, který v červnu 2026 dal Lišovu za pravdu a rozšíření rázně zablokoval. Sen o tom, že by se město stalo odpadkovou velmocí regionu se štědře dotovanými popelnicemi, se rozplynul rychleji než ranní mlha nad rybníkem Koníř.
Před podzimními volbami 2026 tak jednadvacetičlenné zastupitelstvo přišlo o unikátní volební tahák. Poplatky za odpad na městském webu v sekci „Chci si zařídit“ dál svítí v plné parádě a žádný zázračný sponzor z hory odpadků je za občany nezaplatí. Na druhou stranu systém dvou volebních obvodů, který má garantovat zastoupení okolních vesnic, tentokrát zafungoval dokonale – venkov dal jasně najevo, že cizí odpad za slevu na poplatcích prostě nevymění.
Lišovu tak sice zůstaly běžné složenky za svoz, ale u Hůrek zůstal aspoň relativní klid a šance projít se po vsi bez kapesníku na nose. Ukazuje se, že i v době neustálého hlídání městské kasy má čistý vzduch na Lišovsku stále o něco vyšší kurz než ušetřená pětistovka v peněžence.
Tento text je satirickým komentářem glosujícím veřejně dostupné informace a soudní rozhodnutí kolem skládky v Hůrkách. Všechny uvedené úvahy o zápachu a poplatcích berte s nadsázkou, nikoli jako závaznou vyhlášku.