Vedení lišovské radnice bývá demografickým vývojem pravidelně zaskočeno stejně jako silničáři lednovou vánicí. Zatímco se v poklidu úřaduje, v Lišově a přilehlých osadách jako Levín, Slověnice či Hůrky vyrůstají nové generace dětí. A tyto děti mají překvapivý zvyk: po čase opustí kočárek a dožadují se místa ve školce, základní škole a nedejbože také talíře s teplým jídlem.
Když před lety kapacita předškolních a školních míst definitivně narazila na strop, muselo se jednat. V letech 2020 až 2021 se tak v areálu základní školy narychlo budovala nová jídelna a učebny, aby se žáci nemuseli střídat u tabule na etapy. Vzápětí se přes evropské dotační programy ITI musel lepit i nový pavilon mateřské školy, protože místa pro nejmenší zkrátka dlouhodobě nestačila.
Jednadvacet lišovských zastupitelů přitom moc dobře ví, že Lišovsko čítá na 4 700 obyvatel a zhruba čtvrtina z nich žije v místních částech, odkud školáky svážejí do centra. Přesto se u nás strategické investice do vzdělávání řeší až ve chvíli, kdy v jídelně docházejí židle a ve třídách hrozí vyučování na chodbě. Místo promyšlené koncepce rozvoje přichází spásné dotační náplasti a stavění za plného provozu.
Je sice chvályhodné, že se nové učebny i jídelna nakonec dočkaly kolaudace, ale přístup „počkáme, až to přeteče, a pak rychle zažádáme o fondy“ zůstává pevnou součástí místního koloritu. Hlavně že tabulky na radnici vycházejí a o dalších investicích se dá zase pár let jen nezávazně debatovat.
Tento text je satirickým komentářem glosujícím veřejně dostupné informace o investicích do školské infrastruktury a rozvoji města Lišov.