Když po volbách v roce 2022 získalo SNK Lišovsko 9 mandátů a starostenský řetěz po Bc. Jiřím Švecovi slavnostně převzal Pavel Dvořák, leckdo si možná naivně maloval nový vítr do radničních plachet. Švec se sice formálně přesunul do lavice řadového zastupitele, ale mocenský rukopis zůstal v Lišově zabetonovaný pevněji než základy plánované školní tělocvičny.
Stačí se podívat na bilanci končícího volebního období. Místo nového přístupu jsme dostali plynulé pokračování osvědčených lišovských evergreenů. Školní sportoviště, jehož úpravy za zhruba 70 milionů korun odkleplo zastupitelstvo už v červnu 2020, se po letech plynule přelilo do nové veřejné zakázky na demolici v roce 2025. Proč taky spěchat, když papír na úřadě snese všechno a volební čtyřletka uteče jako voda?
Výměna na pozici prvního muže města nepřinesla žádný zásadní zlom ani pro místní části, kde žije přibližně 1 300 obyvatel, tedy zhruba čtvrtina celého Lišovska. Od Velechvína a Hůrek až po Slověnice a Levín lidé dál sledovali, jak se hlavní energie radnice soustředí na dláždění náměstí Míru podle externích studií, zatímco u skládky u Hůrek musel megalomanské plány korporace FCC zarazit až Nejvyšší správní soud.
A tak před podzimními volbami 2026, do kterých se ve dvou obvodech hlásí 141 kandidátů na sedmi kandidátkách, stojí město před známou otázkou: změní se konečně styl vládnutí, nebo jen proběhne další kosmetická úprava zasedacího pořádku? V roce 2022 přišlo k urnám jen 49,47 % voličů a o osudu Lišova rozhodlo pouhých 1 725 lidí. Pokud občané nechtějí sledovat další reprízu téhož představení, budou muset vzít volební lístky do ruky s podstatně větší vervou.
Tento text je satirickým komentářem glosujícím kontinuitu komunální politiky a střídání funkcionářů na základě veřejně dostupných informací, úředních desek a volebních statistik.