Vedení města a obyvatelé Lišovska si v červnu 2026 mohli připsat nesporný bod, když Nejvyšší správní soud definitivně smetl kasační stížnost firmy FCC. Plán na zdvojnásobení kapacity skládky u Hůrek padl a Lišov tak uhájil svůj vzduch před ještě větším náporem zápachu a poletujícího smetí. Jenže jak už to v komunální realitě bývá, každé vítězství má svou odvrácenou stranu na složence.
V zákulisí i v médiích totiž dříve probleskovala lákavá teorie: kdyby město obří skládku spolklo, štědré kompenzace od odpadové korporace by mohly občanům zajistit nulové poplatky za svoz komunálního odpadu. Zastupitelé by se před podzimními volbami mohli bít v prsa, jak zajistili popelnice gratis, a volič by možná na chvíli zapomněl, co mu to vlastně fouká zpoza lesa do oken.
Zázrak se nekoná a realita všedního dne zůstává neúprosná. Zhruba 4 700 obyvatel Lišova i přidružených osad od Hůrek přes Velechvín až po Slověnice tak dál posílá městu své poplatky za odpad a vozy FCC vyvážejí popelnice přesně podle platných smluv. Žádné dotační ani korporátní kouzlo, které by vymazalo platby z rodinných rozpočtů, zkrátka z nebe nespadlo.
Ukazuje se, že v lišovské kotlině zkrátka nelze mít čisté prostředí i peněženku netknutou zároveň. Radnice i jednadvacítka zastupitelů sice uhájili tvář před peticemi rozhořčených sousedů, ale účet za běžný svoz odpadu zůstal v plné parádě na bedrech místních daňových poplatníků.
Tento text je satirickým komentářem glosujícím odpadové hospodářství, soudní verdikty a poplatkovou politiku města Lišov na základě veřejně dostupných informací a úředních dokumentů.