Lišovské zastupitelstvo o jednadvaceti hlavách se rádo zaštiťuje tím, že díky dvěma volebním obvodům myslí na všechny kouty Lišovska. Jenže když přijde na lámání chleba a rozdělování investic, zdá se, že pozornost radnice spolehlivě končí na ceduli označující konec města. V místech jako Miletín, Levín nebo Velechvín si na rozsáhlé výkopové práce a moderní sítě mohou nechat zajít chuť.
Když už se v městských dokumentech řeší voda a odpady, veškerá péče směřuje k centrální čistírně odpadních vod, kterou provozuje externí firma ČEVAK a.s. Výměna odvodňovacího zařízení kalů je sice nepochybně záslužný technický počin, ale lidem v okrajových částech plné jímky nevyprázdní. Není divu, že například spolek Hůrky a venkov musel vedení města adresovat ostrou výzvu – trpělivost v osadách totiž přetéká rychleji než leckterý septik.
Radniční priority jsou zkrátka tradičně nastavené na to, co je vidět při nedělní procházce. Mnohem lépe se plánuje nová kamenná dlažba a řeší studie na Náměstí Míru, než aby se miliony utápěly v zemi několik kilometrů za městem. V podpalubí obecního hospodaření platí prosté pravidlo: co není vidět na hlavní třídě, to bez problémů počká na další volební období.
S blížícími se komunálními volbami v roce 2026 lze očekávat, že se téma odkanalizování místních částí opět stane vděčným hitem. Kandidáti zasednou k mapám a začnou rýsovat sítě pro všech téměř 4 700 obyvatel celého Lišovska. Jakmile však zhasnou volební místnosti, v osadách zůstane status quo a na radnici se vrátí k debatám o tom, kolik kamene objednat do centra.
Tento text je satirickým komentářem vycházejícím z veřejně dostupných informací o infrastruktuře města Lišov, jednáních zastupitelstva a aktivitách místních občanských iniciativ. Všechny uvedené úvahy a závěry obsahují autorskou nadsázku.