Když společnost FCC přišla s plánem zdvojnásobit kapacitu skládky u Hůrek, na lišovské radnici dlouho panovalo zvláštní ticho. Vždyť v zákulisí se vznášela lákavá chiméra, že by štědrý provozovatel mohl městu kompenzovat poplatky za odpad a v městské kase by zůstalo víc na věčné projektování. Že by obyvatelům Hůrek, Levína či Slověnic létaly přes ploty igelitové pytle a letní vánek by přinášel nevábný odér? Z okna radniční kanceláře na náměstí Míru to přece tak daleko nedofoukne.
Jenže lišovská specifika mají svou váhu. Zastupitelstvo čítá 21 členů a volí se ve dvou obvodech, takže hlasy z osad nejsou jen položkou do počtu. Když se ozval místní spolek Hůrky a venkov, lidé sepsali petice a začali se hlasitě ptát, k čemu mají radnici s devíti mandáty SNK Lišovsko, pěti od KDU-ČSL a zbytkem z opozičních lavic, došlo vedení města, že tentokrát pouhé krčení ramen neprojde. Ignorovat zápach ze skládky těsně před tím, než se začnou tisknout hlasovací lístky, by byla politická sebevražda.
Najednou se z radních stali neohrožení ekologičtí válečníci. Došlo na právníky, odvolání a soudní tahanice, které se vlekly dlouhé měsíce. V červnu 2026 dal Nejvyšší správní soud Lišovu definitivně za pravdu a rozšíření skládky zablokoval. V tu ránu se zrodil předvolební zázrak: kdekdo z vedení města si dnes může hrdě připnout záslužný odznak ochránce lišovské krajiny, jako by u Hůrek stál v první linii od samého začátku s praporem v ruce.
Pravda je přitom mnohem prozaičtější. Bez občanského tlaku, stovek podpisů a neústupnosti lidí z venkovského obvodu by dnes kolem Hůrek vesele rostla nová jihočeská velehora odpadků. Až vám tedy budou kandidáti před říjnovými volbami 2026 v letácích vyprávět, jak udatně ubránili Lišovsko před smetištěm, nezapomeňte se jich zeptat, kolik budíčků v podobě petic k tomu tehdy vlastně potřebovali.
Tento text je satirickým komentářem glosujícím veřejně dostupné informace o kauze skládky u Hůrek a rozhodování orgánů města Lišov. Skutečné zásluhy a politické motivace nechť posoudí voliči sami.