V Lišově se historicky vyráběl proslulý nábytek, ale vyrobit včas dostatek židliček pro nastupující generaci se ukázalo jako disciplína zcela jiné váhové kategorie. Pro zhruba 4 700 obyvatel města i spádových obcí od Hůrek po Velechvín byla předškolní místa léta nedostatkovým zbožím. Radnice tak musela narychlo shánět záchranné lano z ITI Českobudějovické aglomerace, aby nový pavilon mateřské školy vůbec stál dřív, než děti dorostou do občanky.
Když už se kolem let 2020 a 2021 slavnostně zvládla přístavba školní jídelny a nových učeben, mohlo se zdát, že lišovské školství má splněno a investiční oddělení si může oddechnout. Jenže školáci mají tu nevýhodu, že kromě oběda a sezení v lavici potřebují občas také někde cvičit. A právě v té chvíli nastoupila osvědčená lišovská disciplína: skok přes několik volebních období.
Když totiž jednadvacetičlenné zastupitelstvo ještě v červnu 2020 schvalovalo novostavbu či úpravy školní tělocvičny za odhadovaných zhruba 70 milionů korun, rodiče naivně doufali v rychlý výsledek. Uteklo pět let, starosta Jiří Švec předal v roce 2022 řetěz Pavlu Dvořákovi a v roce 2025 se na světlo světa vyloupla nová zakázka na demolici staré a stavbu nové haly. Děti, které v roce 2020 nastupovaly do první třídy, se tak dříve dočkají maturity než nového nářadí.
Před volbami v roce 2026 se bilancování slibů stává oblíbeným sportem. Přístavby se sice nakonec postaví, ale tempo lišovských investic připomíná štafetu, kde si běžci místo kolíku předávají stohy projektové dokumentace. Hlavně že dotační tabule hlásí úspěch, i když na tělocvik se zatím chodí spíš virtuálně.
Tento text je satirickým komentářem glosujícím veřejně dostupné informace o investicích do školské infrastruktury a kapacitách zařízení v Lišově. Veškeré uvedené postřehy vycházejí z reálných podkladů, avšak pracují s autorskou nadsázkou a ironií.