V Lišově máme sportovní disciplínu, ve které těžko hledáme konkurenci i za hranicemi okresu: vytrvalostní štafetu v úředním šanonu. Když jednadvacetičlenné zastupitelstvo v červnu 2020 slavnostně posvětilo stavební úpravy a novostavbu školní tělocvičny za přibližně 70 milionů korun, leckdo naivně čekal, že se brzy začne kopat.
Jenže čas běžel, z křesla starosty se Jiří Švec přesunul do řadového zastupitelstva, vedení města převzal Pavel Dvořák a kolem tělocvičny se stala zásadní věc: nic. Místo bagrů a stavebního ruchu se v roce 2025 na světlo světa vyloupla nová veřejná zakázka na demolici staré a stavbu nové haly. Projekt, který měl dávno sloužit, tak úspěšně oslavil půlkulaté výročí v říši administrativních příprav.
Zatímco přístavbu školní jídelny i nový pavilon mateřské školy přes ITI se městu podařilo protlačit do reality, tělocvik zůstává zakletý v nekonečném kolečku posudků a zadávacích řízení. Školáci tak místo šplhu na tyči a kotoulů trénují hlavně trpělivost. Děti, které v roce 2020 nastoupily do první třídy, mají slušnou šanci opustit devítku dřív, než na staveniště dorazí první tatrovka.
Na lišovské radnici se přitom o investicích, fondech a plánech debatuje s velkou parádou. Když však přijde na to nejdůležitější – tedy přetavit stohy papíru ve skutečnou budovu –, ukáže se, že nejtěžším cvikem není přeskok přes kozu, ale schopnost dotáhnout rozběhnutou zakázku do cílové rovinky.
Tento text je satirickým komentářem glosujícím průběh veřejných investic a zakázek města Lišov na základě veřejně dostupných dokumentů a zápisů zastupitelstva. Jakákoli podobnost s reálnou rychlostí stavebních prací je čistě náhodná.