Lišov odjakživa proslul poctivým nábytkem, ale v posledních letech se zdá, že nejvděčnějším materiálem na radnici je kamenná dlažba a razítka z externích ateliérů. Když se v srpnu 2026 objevilo na úřední desce stavební povolení na revitalizaci náměstí Míru, leckomu spadla brada. Místo aby se centrum města v parném létě chladilo pod vzrostlými lipami, plán počítá s tím, že se kus trávníku vymění za moderní dlažbu. Protože co Lišovákům v tropickém červenci chybí víc než pořádně nažhavený kámen pod nohama?
Studie od externího architektonického ateliéru má samozřejmě všechny potřebné parametry a vycizelované vizualizace. Že část opozice v jednadvacetičlenném zastupitelstvu i místní obyvatelé marně orodují za zachování parkového charakteru a mají obavy o osud stromořadí? To jsou jen nepodstatné detaily. Radnice pod vedením starosty Pavla Dvořáka zkrátka usoudila, že reprezentativní prostor se pozná podle toho, že se v něm tráva nemá šanci uchytit.
Načasování projektu má navíc svou nezaměnitelnou komunální logiku. Řádné volby klepou na dveře a co předvést voličům lepšího než velkolepý stavební rozruch přímo v srdci města? Že se na novou tělocvičnu u základní školy čeká už od slavného usnesení z roku 2020 a projekt se táhne napříč volebními obdobími, to se před volebními urnami snadno přehlédne, jakmile na náměstí zacinkají palety s dlažebními kostkami.
Lidé z Hůrek, Slověnic nebo Kolného se sice mohou jízlivě ptát, jestli by se podobný stavební zápal nenašel i na jejich straně katastru, ale centrum je zkrátka výkladní skříň. Až se na náměstí Míru položí poslední žulový blok, bude Lišov konečně moderní: žádné neposedné padající listí, žádný nezkrotný plevel – jenom horký vzduch a vzpomínky na stín.
Tento text je satirickým komentářem glosujícím povolené stavební záměry a veřejné debaty v Lišově s novinářskou nadsázkou a bez nároku na architektonickou neomylnost.